TravelDiary

Korsika #1

12. 2. 2017

Den #1 – Rýmička a bolest v krku
Konečně je tu konec sprna a s ním i čas naší vytoužené dovolené. V obou našich zaměstnáních se nám odjezd pokusili co nejvíce „zjednodušit”, což už je skoro klasika:). Já jsem si pro jistotu ještě s sebou na cestu přibalila bolest v krku a rýmičku. Přes všechen zmatek jsme stačili zbalit auto i nás, Princ vyměnit peníze a já narychlo nakoupili nějaké cestovní jídlo v M&S. Po cestě zjišťujeme, že to byl exelentní a hlavně chutný tah.
IMG_1422
Lepší než jen hamburgery od mekáče anebo bagety z benzínky od pumpy. Cestou směr Rozvadov máme první problém, chybí mapa. Naše super mapa, která s námi cestuje už šest let a vždy nám perfektně posloužila. Na „hranicích” tedy dotankováváme nádrž, kupujeme rakouskou dálniční známku společně s novou, podotýkám horší mapou a vyrážíme směr Brenner.
IMG_5720
V  německých zácpách jsme si postáli už začátkem léta cestou na Lago di Garda. Cesta byla dlouhá, unavná a plná jízdy skoro krokem, a proto když se za Brennerem začaly objevovat cedule na Gardu, rozhodli jsme se přenocovat na „busparkplatzu“ hned před Malcesine. Už když jsme sjížděli serpentýnami na celou Korsiku jsem málem zapomněla. Pohled na jezero shora se mi nikdy neomrzí. Torobola nás přivítala větším počtem turistů, něž jsme zvyklí. My jsme to ale vůbec nevnímali a hlava nehlava jsme směřovali na parkoviště, kde jsme se utábořili pár metrů od jezera, zalezli do pěřin a spali jako mimina.

Den #2 – Já si pluju se svou lodí…
Brzy ráno nás probudili serfaři, kteří se sjížděli na ranní vítr. Rychle jsme ustlali a pokračovali v naší cestě směr Miláno. Před sjezdem na dálnici jsme se s jezerem ještě chtěli stylově rozloučit, a tak jsme posnídali v malém bistru s výhledem na vodu ještě teplé čokoládové croissanty. Okolo Verony jsme si díky naší „super“ mapě prošli malou navigační krizí, která vyvrcholila zapnutím navigace v telefonu. Nakonec ale vše dopadlo dobře a na trajekt do Livorna jsme dorazili včas.

V přístavu byl stejný cvrkot jako před čtyřmi roky, kdy jsem z Livorna vyplouvali na Sardinii. A protože z doků vyjíždí velké množství trajektů do různých míst, bylo úkolem Nr. 1 najít správnou loď. To se nám zdárně povedlo a začal boj ve frontě na trajek společnosti Moby směr Bastia. Všude okolo nás nervózně troubila auta, popojížděli obytky a běhali tzv. pěšáci. Každý chtěl být na lodi jako první a najít si na čtyřhodinovou plavbu to nejlepší místo.
IMG_6163
Po obdržení identifikační samolepky s logem veselé velryby můj Princ mohl vjet s tranďákem do lodních galáži. A já, už taky jako pěšák, jsem nastoupila po můstku na palubu a prokličkovala mezi lidmi na záď, kde jsme se měli sejít. Vše umravnit a správně naložit mají za úkol muži v bílém, kterým se i přes křik a mávání podařilo po hodině stresu a hektického pobíhání všechny zdárně dostat na palubu.
IMG_5726
Odrazili jsme od břehu, rozběhly se motory, které vytvořily za lodí mohutné vlny. A my jsme vypluli vstříc blankytně modrému horizontu. Moby, na kterém tentokrát cestujeme, je o trochu menší než Sardinia Ferries, ale poskytuje stejné služby.
IMG_6207
Po čtyřech hodinách klidné plavby nás přivítal pohled na přístav v Bastii. Unavení po dvoudenní cestě jsme se snažili co nejrychleji dostat jak ze samotného trajektu tak i z města.
IMG_6216Rychle jsme nakoupili pár potravin k večeři v  místním obchodě a po hodině jsme se už tábořili v trochu punkovém kempu směrem na jih ostrova. Než se sešeřilo, stihli jsme ještě první koupačku v korsickém moři a usnuli v půlce věty.
IMG_6210

Den #3 – Nová kámoška 😉
Výjimečně nás ráno neprobudilo slunce ale zvláštník šramot okolo i uvnitř auta. A protože v horkých letních nocích necháváme otevřené zadní dveře tranďáka celou noc, přišla nás ráno přivítat místní kempová slípka.
IMG_5758
Chvíli nás bavilo ji sledovat a krmit včerejší bagetou, jih ostrova nás ale volal. Rozloučili jsme se s novou kámoškou a skrz vyprahlou krajinu po pobřeží s výhledem na průzračné moře jsme se řítili do našeho cíle, kterým byl Camp Rondinara.
IMG_6225
Cestovat hladoví ale není nic pro nás. Zastavili jsme se tedy ve stylové boulangerii Sarl u Mulinu ve měste Alerie. Jedná se o malou patisserii, kde nám oči přecházeli z nádherných zákusků a hlava se motala z vůně čerstvého pečiva.  Nikdo nám tu sice nerozuměl ani slovo, ale díky naší řeči ruka noha,  jsem si dala svůj první úžasný korsický čokoládový Éclair.
IMG_6230
Okolo oběda jsme už procházeli kempem a hledali vhodné místo pro náš pobyt. Poobědvali jsme v místním snack baru (kterých na ostrově potkáte nespočet) a vyrazili k moři.
IMG_5753Pláž Rondinara je sevřená útesy do tvaru lastury a díky zázemí, které tvoří bar společně s restaurací, je vyhledáváným místem turistů. Hned na první pohled mi učarovalo nádherně průzračné moře s výbornou viditelností pro šnorchlovaní. Pláž je dostatečně velká a i přes množství lidí si na ni v pohodě najdete své místečko.
Untitled-1
Pro nás byla Rondinara na první den ideální. Polehávali jsme na jemném písku, seznamovali se s mořem a Korsikou. Vydrželi jsme na pláži díky lehkému větru a naší boudičce (plážový stan) do samého večera, kdy se začali lidé scházet na piknik.

You Might Also Like

Žádné komentáře

Napište komentář