TravelDiary

Korsika #2

12. 2. 2017

Den #4 – windsurfingový ráj
Pondělí bylo ve znamení windsurfingu. Předpověď hlásila výborné větrné podmínky a my jsme se rozhodli, že vyrazíme na rychlou snídani do nedalekého Bonifacia a pak hned na serfařské pláže. Cestou do města jsme se zastavili na skok v malém místním obchodě s potravinami pro pár věcí na oběd, protože jsme měli v plánu celý den trávit u moře.

Bonifacio má velký přístav, kde kotví jak výletní lodě, tak i velké soukromé jachty. Na snídani jsme si zašli do kavárny přímo v přístavu. Natěšeni po včerejší patisserii jsme se usazovali k malému stolku. Naše nadšení brzy ale opadlo a naopak přišla vlna zklamání.

Bohužel zde šlo pouze o tzv. turistický šoubisnis, kde nám sice rozuměli, ale klasická petit déjeuner complete (bageta, máslo, džem, džus a croissant) pro mého Prince i moje pomerančová plačinka nebyli žádným kulinářským zážitkem, spíš naopak:(. Sice najedení, ale zklamaní jsme se řítili korsickými silničkami do serfařského spotu Santa Manza.img_6262Místo, které se před námi objevilo, nás velmi mile překvapilo. Jednalo se o tip pláže, kterou známe ze Sardinie. Krásná voda, pláž s trochu hrubějším pískem než včera, ale bez turistů. Posedávalo tu jen pár lidí, převážně serfařů čekajících na vítr, který se do půl hodiny dostavil.

img_6265
Na hladině se objevily vlny a pestrobarevné plachty se velkou rychlostí a s tipickým zvukem řítily z jedné strany na druhou.
img_6387
A klobouk dolů, bylo se na co dívat:) K večeru Prince z vody vyhnala až únava a v klidné, lidskou rukou nepoznamenané zátoce stále ještě profukoval ten pravý serfařský vítr.

img_6283  Rozloučili jsme se se Santa Manzou a s kručícími žaludky jsme se vraceli do kempu s představou, že povečeříme místní specialitu, grilované kuře s fritkami. Nakonec jsme ale vyměkkli:). A i přes moji nevelkou oblibu k pizze jsme si zašli  na jednu přímo z pece. Princ šel do jistoty tedy do tuňákově, která byla i na pizzu moc dobrá:). Já jsem se ale rozhodla trochu zariskovat a objednala si pizzu pojmenovanou po obchodu s punčochami Calzedonia. Měla být se šunkou, sýrem, žampiony a něčím čemu jsem nerozuměla (menu bylo pouze ve francouzštině a italštině). Přinesli mi něco, co připomínalo špatně zamotaný jablkový  závin (to asi bylo to čemu jsem nerozuměla). Půlku jsem snědla, ale pizzu už si zase nějakou dobu nedám:)
img_6401

Den #5 – výleťák
Pátý den jsme zvolili dnem výletů a protože prvním cílem bylo opět Bonifacio, raději jsme se nasnídali v kempu, ale v korsickém stylu:) Bagety, croissanty, místní med, parádička:) Naskákali jsme do tranďáka a jak už to je u nás je zvykem, rychle proběhla změna plánu. Vyrazili jsme se  na okružní jízdu po serfařských spotech na jihu ostrova.
 img_6411
Přejeli jsme přes bílé útesy s nádherným výhledem na otevřené moře i samotné Bonifacio.  Po prašné cestě jsem doputovali do Pintarelli, místu serfařům zaslíbenému. A musím říct, že přesně takto vypadají moje představy o serfařském ráji.
img_6432
Usměvaví přátelští lidé, krásné moře, dřevěná stylová hospůdka na břehu vyzdobená barevnými rybkami na steně a lustry z mušlí na stropě.
img_6431
Spokojení hosté u dlouhých masivních dřevěných stolů, na které dohlíží beachboy v kočičí podobě.

Popojdete-li o pár metrů dál uvidíte další dřevěné obydlí, které je útočištěm samotných serfařu. K odpočinku slouží sedací polštáře a houpací sítě, nemůže chybět dobře vybavená půjčovna, srpcha a malý krámek.
img_6492
Z Pintarelli jsme pokračovali dál po jižním pobřeží do jihozápadní části ostrova do Sartnéne, města démonů. Při našem cestování za démony jsme ještě odbočili na pláže La Tonnare a na Baie de Figari, což jsou to další dvě serfařská místa. Bohužel ten den bylo bezvětří a my jsme tedy jeli dál na návštěvu za osly do vnitrozemí.
img_6527
Sarténe je historické město, které si jako jediné na ostrově dochovalo klasický korsický ráz. A to díky komunistiskému starostovi, který zde zakázal výstavbu panelových domů, nesměli být použivány neonové reklamní poutače a ani dráty se nesměli vést vzduchem.
img_6554Dnes už tu svítí neony a nad hlavami visí kabely, ale ráz samotného města je  stále pod vlivem předchozího starosty. Masivní dřevěné štíty na vysokých kamenných domech, které majestátně shlížejí na úzké uličky. Na malém náměstí, obklopeném dokola kavárnami, sedí místní senioři na lavičkách a diskutují možná i o korsické krevní mstě.:) Nebo o době, kdy město obývali piráti a další vyvrhelové společnosti. Právě z této doby má město i svůj přívlastek o démonech.
img_6551
V průvodci jsem narazila na větu, že Sarténe může v lidech vyvolat úzkost, strach a i deprese. Nám se zde naopak moc líbilo. Objevili jsme tu např. stylový obchod s módou pro muže s novou francouzskou značkou pánského oblečení, díky které si Princ obohatil svůj šatník o nový slušivý kousek v podobě trička:) Já jsem se pokochala vydařeným packagingem pánských potřeb na holení.
img_6567
Porozprávěli jsme s veselým majitelem. A s nákupem v ruce jsme zakončili den v místním bistru korsic. hamburgrem a palačinkou s klementýnkovým džemem. Tak se nebojte démonů a Sarténe určitě navštivte:)

You Might Also Like

Žádné komentáře

Napište komentář