Mommy&Baby

Strasti a radosti „velkého“ pupku…

10. 3. 2017

Těhotenské bříško… mantra budoucích maminek. První věc, kterou snad každá z nás udělá, potom co se na testu objeví dvě čárky. Je, že beží k zrcadlu a snažíme se zahlednou aspoň nepatrný náznak vypouklého bříška. Samozřejmě že tam nic není, ale my ho přesto trošku vidíme… Tenkrát to byla ještě legrace, ale dnes je  hůř…:) Tento článěk píšu ve 29 týdnu těhotenství a podle okolí mám bříško spíš menší. Já mám pocit, že v něm není 1 250 gramová Anička, ale malá vzducholoď :). Na první pohled začal být pro okolí pupík patrný od konce ledna. Dnes už ho schovat nejde.

1.
S rostoucím bříškem jsem začala řešit i svůj šatník, převážně tedy legíny a jeansy s vysokým pasem. Bez mučení se přiznávám, že neznám nic horšího než těhotenské jeany s vysokým pasem! Už se nemůžu dočkat až je vyměním za klasické bokovky! Více o těhotenské móde v předchozím článku.

2.
V pubertě se na mém těle objevilo pár prvních strií. A potvory jsou tam dodnes:(. Proto jsem nechtěla nechat nic náhodě a hned potom, co jsem zjistila svůj nový požehnaný stav, vrhla jsem se na mazání.  První po čem jsem v lékárně sáhla, byl docela drahý olej. Dala jsem mu cca dvou týdenní šanci, ale pocit sardinky naložené v oleji mě do lékárny vyhnal brzy znovu. To už jsem nebyla tak chytrá a nechala si poradit. Na doporučení lékarnice jsem sáhla tentokrát po krému. Mažu se poctivě a zatím vyhrávám!

 

3.
Udělej žabáka řekl mi nedávno můj Princ a smál se přitom na celé okolo. O co šlo? Je to úplně prosté. Když potřebuji něco sebrat ze země a nebo si zavázat boty musím se rozkročit jako žába a pak pomalu pokleknout:).

4.
Mé těhotenství naštěstí probíhá bez komplikací, netrpím nevolností nebo nadměrnou únavou. Ale přes to všechno, když jedu večer domů z práce, ráda bych si metru sedla. Pro spolucestující okolo jsem ale průhledná jak papír. Na veřejné těhotenské demonstrace v MHD jsem ale moc malé pivo a radši nějak těch pár stanic přestojím. Mnohem horší je to ráno. Okolo vás proudí davy naštvaných nedospalých lidí a je jim jedno, že se tam motá nějaká těhulka snažící se jim vyhnout. V lepším případě jen něco zabručí, v horším se vyhýbám loktům a taškám.

5.
Všechno špatné smažou ale naše společné dotyky. Rodinné chvilky, kdy s Princem číháme na, teď už hodně časté, pohyby naší maličké. Náš malý rituál nastane vždy večer, kdy se natáhnu v klidu na pohovku, koukáme na TV a malá využivá možnost k tomu se protáhnout a užít si tátu!

6.
Jednou z dalších novinek, která se objevila s roustoucím bříškem. Jsou stopy od jídla na oblečení  v prostoru pupíku. Tato záležitost se mi poprvé zadařila v Le Burger ve Vídní, od té doby se s ní potkávám, čím dám tím častěji a nemám tušení jak se mi to daří, i když si na to dávám pozor:).


7.
Ze všech stran slyším dobře míněné rady: „Vyspi se do zásoby, po narození Aninky toho už moc nenaspíš.“ To já bych ráda, hlavně večer, ale naše malá jogýnka má právě po půlnoci nejvíc práce se svými asány. Poslední měsíc mám pocit, že malá z bříška snad vyskočí. Vždy si v této chvíli vzpomenu na ilustraci hroznýše, jak zažívá slona z knihy o Malém princi. Dočetla jsem  se spoustu typů jak si usnadnit spánek s velkým bříškem, ale na mě nějak nic nefunguje. Polštářovou hradbu vždy stejně probořím. Následně mě probudí pořádný kopanec, když se převalím na bříško, což je má oblíbená pozice na spaní. A výsledek? Chodím dřív spát abych toho naspala co nejvíc:). Když se půlnoc přehoupne přijdou na řadu Aniččiny lekce jogy spojené s mým přerušovaným spánkem. A ráno se mě z tvrdého spánkem a bláznivých snů snaží dostat nemilosrdný zvuk budíku.


8.
A za poslední je to bolest zad. Tu zná každá maminka a žádné se nevyhne. S roustoucím bříškem objevující se časteji a s větší intezitou. Mě od konce třetího měsíce začala trápit bolest v kostrči, což je spojené asi i s mým sedavým zaměstnáním u počítače. V pátém měsíci se začala ozývat bolest v bedrech. Předem musím říct, že podobně jako s nulovými nevolnostmi mám i tady štěstí, není to nic extrémního, spíš jen připomínka, že jsem taky těhotná – odpočívej a relaxuj! A proto když už tělo volá naléhavě po oddychu, naordinuji si těhotenskou masaž. Chvíli mi trvalo sehnat správné studio, které na mě působilo dobře a zároveň bylo specializované na maminky v očekávání, ale stálo to za tu námahu. 50 minutová relaxace v podobě jemné masaže vonými oleji  a následné ovocné osvežení, byla rajská hudba jak pro moje záda tak i pro mojí duši.

I když je to s pupíkem někdy težké jsou to ty nejkrásnější chvíle:)

You Might Also Like

Žádné komentáře

Napište komentář