Mommy&Baby

Pozor vyletí ptáček…těhotenské focení

13. 4. 2017

Dokud jsem nebyla těhotná, neznala jsem já a ani můj Princ pravý význam slov: „Pro své dítě uděláte vše!“:). Zařizujete pokojíček, snažíte se vybrat ten nejvhodnější kočárek, zajistit vše potřebné k aklimatizaci vašeho miminka až přijde na svět. V osmém měsíci těhotenství přišelo na tzv. lámání chleba. Na chvíli, kdy jsme naší holčičce chtěli začít tvořit vzpomínky, ke snímkům z ultrazvuku přidat i naše první společné rodinné fotografie:).

Možná si říkáte, proč z toho dělá takovou vědu, stoupne si před foťák nahodí usměv, vyletí ptáček a fotka je na světě. Realita je pro mě ale trochu jiná. Z pracovního hlediska mám za sebou řadu větších i menších focení, ale vždy v pozici kritika a kibice, na kterého nedopadají „záře světel“. Shodou okolností byla sobota 1. dubna, tedy Apríl:). Sluníčko příjemně hřálo, jaro vyhnalo snad všechny občany ven na procházku. A my s Princem jsme si to ruku v ruce vykračovali směr rozkvetlý Petřín, kde na nás kromě fotografky Veroniky čekala snad půlka Prahy.

Už od samotného začátku, kdy jsme nad možností těhotenského focení začali uvažovat, jsme věděli, že chceme fotografie přirozené bez většího postprodukčního zásahu. A i to byl jeden z důvodů proč jsme se svěřili do rukou Veroniky. Pro její snímky jsou typické přírodní exteriéry, přirozené světlo a osobitý přístup. Nervozita z nás musela být patrná na první pohled. A proto vše začalo malou procházkou na uvolnění. Pomalu jsme  došli do rozkvetlého třešňového sadu, kde to krásně vonělo a bylo podstatně méně lidí. Našli jsme si „náš strom“ a vše se dalo do pohybu.

Nejdříve na řadu přišel výběr rekvizit. Některé jsme si přinesli my jako např. našeho oblíbeného kývajícího se mývala, kterého znáte z článku Hnízdění #2. Další bylo dřevěné písmeno A, které sebou přínesla Veronika.  Pokud si nebudete vědět rady nejen s tím jakou rekvizitu sebou vzít či jak se obléknout, nebojte se Verči zeptat, ráda vám poradí:).

Pak už to šlo ráz na ráz. Sluníčko pomalu začalo zapadat za pražské střechy a to byla ta pravá chvíle začít „pózovat“. Veronika nám vysvětlila jak se postavit, aby to nejen bříšku, co nejvíce slušelo, jak mít správně položené ruce, kam se dívat a za veselého vyprávění bylo focení nejednou za námi.

Na závěr jen pár mých osobních těhotenských postřehů. Především kvůli počasí jsme focení několikrát odložili a před objektiv jsem se tedy dostala až ve 32. týdnu. Ano bylo to náročné hodinu pózovat s řádící Aničkou v bříšku, ale dalo se to zvládnou:). Větším trápením pro mě bylo, že mi jako na potvoru popré za celé těhotenství v ten den otekly kotníky:)
Rada č. 1: pokud to je  možné naplánujte si focení  o týden či dva dříve než my.
Rada č. 2: asi ta nejdůlěžitější! Vyfotografovat vás muže kdokoliv, ale pouze člověk, který vám sedí lidsky, zachytí opravdu vás a ne jen dva lidi ve hledáčku.

Pokud se vám naše fotografie a především jejich styl líbí neváhejte kontaktovat fotografku Veroniku. Hezké jaro vaše Černé Káče.

You Might Also Like

Žádné komentáře

Napište komentář