Featured Lifestyle Mommy&Baby

Budu máma vs. jsem máma

24. 7. 2017

Ano budu máma, ale hlavně se z toho nepodělat:)…to byla moje mantra v těhotenství a opakovala jsem si ji každé ráno v metru cestou do práce.  Aninka je chtěné a plánované miminko. Od samého začátku jsme s Princem věděli, že nám její příchod na svět naše životy změní, ale nechtěli jsme, a stále nechceme, aby nám je otočila vzhůru nohama. A jaký je realita po dvou měsících?

Práce…Už když jsem studovala na VŠVU s klidným srdcem jsem mohla říct, že ráda chodím do školy:). Když jsem začala pracovat jako grafický designer mohla jsem říct, že miluju svojí práci. A tak je tomu doposavaď. Ještě pár dní před porodem jste z mých úst mohli slyšet větu, že úplně pracovat nepřestanu ani s mimčem. A světe div se, jde to. Aničku miluju nade všechnu práci světa. Ale podařilo se mi práci ukočírovat na pár hodin v týdnu, kdy malá spinká a já tak můžu ukojit své kreativní choutky a přesto nemít výčitky, že bych malou zanedbávala. Bod jedna zatím splněn:).

Cestování…na této položce seznamu se zatím pracuje. Jak asi víte z předchozích článků většina našich dovolených je za větrem k vodě obytným autem a nebo v zimě za sněhem a lyžemi do horských chat. Náš první výjezd nás čeká už začátkem zaří, kdy Áně budou 3,5 měsíce. Jako cílovou destinaci jsme zvolili nám dobře známé Lago di Garda a oblíbený Camp Tonini. Letos ale ještě nebudeme, jako v předchozích letech, vegetit v obytňáku. Udělali jsme kompromis a místo parkplatzu č. 15 jsme zabokovali u Toniniho krásný apartmán s výhledem na jezero. Aby naše princezna měla veškerý komfort, já procházky do  Malcesine a táta windsurfing. Více v článku z dovolené po dovolené;).


Společné chvíle…naše dcera je pro nás oba číslo 1, ale současně na stejném schudků stojíme i my rodiče a čas jen pro nás dva. Už před narozením naší opičky jsme měli naše chvíle ve dvou, které jsme si posvátně střežili. Aninka je zatím ještě maličká na babičkování přes noc, a proto tento bod seznamu plníme na 80% a vše prožíváme ve třech. Jako třeba naši první snídani v Kavárně co hledá jméno. Ale hned jak to bude malá zvládat, využijeme služby sestřenice, tety a babičky abychom byli zase nějakou hodinku jen my dva. Ať už to bude kino, večeře a nebo jen třeba proválené dopoledne v posteli:).

Péče o mé já…hm tak tady je to dá se říct 50:50. Nahoře mám štěstí a dole smůlu;). Popravdě a bez mučení se přiznávám, že za ty dva měsíce jsem na obličeji neměla žádný make up, max. sem tam řasenku. Netrpím na pigmentové skvrny ani žádné červené pupínky. Naštěstí, protože jsem ráda že stihnu základní ranní a večerní rutinu v podobě čistícího gelu, hydratačního krému a vyčištění zubů. Víc prostoru mi Anička nedopřeje:). Za co si ale černý bod dávám já, je návštěva kosmetiky, na kterou jsem před porodem chodila pravidelně. Nebudu se ale vymlouvat a jdu si raději zarezervovat termín.
Co se týče vlasů tady mám splněno na 9 z 10. A to hlavně díky mému Princi a flexibilitě mého kadeřníka:). Návštěva v salonu Heroes proběhla už druhý týden po návratů z Motola domů. Vlasy se mi zatím výrazně nezhošily a stačí mi si je mýt jednou za 3-4 dny. Kdy první dva dny je to pohoda a pak volám na pomoc suchý šampon nebo gumičku do vlasů:).
A do třetice ta smůla:(. Už dva roky před porodem jsem podstoupila operaci křečových žil laserem. Bohužel pár dní po porodu se mi křečové žily vrátily a to ještě ve větší míře:(. Co bude dál se teprve uvidí po konzultaci s lékařkou, která mě čeká začátkem srpna.  Zatím mi nezbývá nic jiného než honit parádu ve slušivých kompresních podkolenkách:(.
Poporodní kila…tady mi to moc nejde. Celkově jsem během těhotenství přibrala 14 kg. K dnešnímu dni mám 10kg dole, ale ne vlastní zásluhou. Asi půjde spíš o kombinaci běhání okolo naší princezny a každodenních procházek s kočárkem. To nic ale nemění na tom, že bych ráda ještě dolů dostala ty zbyá 4 kila a 2-4kg k nim ještě přidala. U mě to bude hlavně o změně a pravidelném jídelníčku, protože žádný velký sportovec jsem nebyla ani před otěhotněním. Komě sezónních sportů jako jsou lyže a plavání jsem praktikovala pravidelně jen Aeroyogu, která musím říct mi teď dost chybí. Tak mi držte palce!!!

Duševní potrava… nejen krásnými úsměvy mé dcery a jídlem živ je člověk. Už z mé profese je jasné, že pořebuju taky trochu toho kulturna. Před porodem jsem byla zvyklá chodit na výstavy, do kina, číst hodně knížky, poslouchat hudbu, ale třeba i jen tak se courat městem nasávat atmosféru a objevovat nové kavárny a bistra. Na naší první procházku za kulturou jsme se vydali když bylo Aničce šest týtnu a byla jsem na nás všechny patřičně hrdá, že jsme to tak pěkně zvládli. A už teď špekuluju nad dalším kočárkovým výjezdem. Do kina to samozřejmě nebude;). To na nás bude muset ještě chvilku počkat, ale už teď máme v plánu, až to bude Anička zvládat, docházet pravidelně na sobotní dětská představení v Bio Oko. Knížky…ty se mi tu docela hezky hromadí a čekají až na ně přijde za pár let řada:)…ne není to tak zle. Při dopoledním uspávání na terase mám v jedné ruce kočár a v druhé knihu. Nepřečtu toho sice tolik, ale i to málo mi pomůže nepropadat mateřské demenci:). Hudbu jsem Aničce s Princem pouštěli už když byla u mě v bříšku a láska k ní v naší holčičce zůstala. Každý den hodinku dvě s malou v náručí tančíme po bytě za doprovodu Guts, The Avalanches, The Roots… naší best of je Slippin‘ od Looptroop Rockers. A když přijde večer začne preludovat máma a maličká dokonce usíná;).

A když se někdy něco nestihne a nebo dokonce nechce, tak se z toho svět stejně nezboří;). Důležitý je si toho dropka užít! Hezké prázdniny vaše Černé Káče.

 

You Might Also Like

Žádné komentáře

Napište komentář