Lifestyle Mommy&Baby

Když mámě dojdou baterky…

24. 8. 2017

Dnes když tento článěk píšu je mi už fajn a vše zase vidím pozitivně:). Ale minulý týden mi, jak se říká, došly baterky. Nešlo ani tak o únavu fyzickou, což nic nemění na tom, že bych se nezlobila za 12 hodin spánku v kuse:), ale o tu psychickou. Anička je to nejcennější, co v životě mám a žádnou ze společných chvil, kterou jsme spolu za ty 3 měsíce prožili, bych za nic na světě nevyměnila. Ani ty z porodního sálu:). Ale minulý týden mě začaly přepadat ze zálohy zákeřné myšlenky. Jako třeba vzpomínky na beztarostné chvíle s Princem, kdy jsme nemuseli řešit, že někdo z nás dvou bude za 2 hodiny potřebovat mlíko a suchou plínku.

Tento můj mateřský splín na mě číhal v mém oblíbeném parku. Anička klidně oddechovala v kočárku a já na laviččce dopíjela své ranní smothie a nadávala si za včerejší čokoládu, že takhle nikdy ty těhotenská kila nezhubnu. V hlavě mi běhaly vzpomínky na čas, kdy jsem nemusela řešit jestli jsou Pampersky ve slevě. Přes své sobectví a zahleděnost sama do sebe jsem přestala hlídat čas. A při svém filozofování o nesmrtelnosti chrousta  jsem zapoměla, že na té lavičce už sedím víc jak dvě hodiny a  je čas krmení. Protože jsem vycházku původně vůbec neplánovala, naopak jsem malou chtěla jen v kočárku udrndat a nechat ji pak spát na terase, tak mlíčko jsem sebou samozřejmě něměla. Navztekáná sama na sebe jsem popadla kočár a indiánským poklusem jsem uháněla s křičícím miminkem domů.

Doma jsem Aničku nakrmila a ta mi hned svým bezzubým úsměvem odpustila. Ale místo abych se rozněžnila jako vždy před tím, byla jsem ještě více lítostivá, že kvůli svým potřebám zapomínam na drobečka, který má jen mě a Prince. Bohužel se vše ten den jen zhoršovalo. Všechny činnosti jsem prováděla v automatickém režimu a obviňovala svět okolo sebe. Dokonce když přišel unavený Princ  z práce a vyprávěl mi o pekle, které  měl ten den za sebou. Přistihla jsem se, že žárlím, že on může chodit do práce a „úživat“ si svodbody a já trčí „jen“ doma. Vůbec mi v té chvíli nedošlo, že on je ten, kdo má na hrbu tu největší zátěž a to uživit nás tři.

Můj Princ je ale chápavý partner, a za ty roky, co jsme spolu, pochopil, že moje mlčení a zírání do zdi není jen tak. Po pár dobře položených otázkách ze mě nenásilně dostal o co jde a začal jednat. Obejmul mě a řekl mi, že jsem ta nejlěpší máma jakou si naše princezna může přát. Ale že dnes večer si malou do péče bere on. A já mám udělat to co mi vždy dělalo radost, když jem byla vyčerpaná. To znamená dát si horkou vanu a koupit se něco hezkýho na sebe:).

Připravila jsem si tedy koupel plnou bublinek, do které jsem si zalezla až po nos. A v hlavě jsem tentkorát žačala přemýšlet o tom, co bych si vlastně chtěla koupit já, ne co potřebuje naše Áňa:). Vykoupaná a voňava jsem zalezla s počítačem do postele a začala projíždět své oblibené e-shopy. Všude jsem ale naražela pouze na letní vyprodeje, které mě už nelákaly. Toužila jsem po něčem univerzálním a jiném:). Nakonec jsem to vzdala a otevřela Pinterest. Mezi dekoracemi do dětského pokoje, dětskými oblečky a hračkami na mě v nabídce najedou vykoukla nastěnka z doby, kdy jsem akorát zjistila, že jsem těhotná. Ukrýval se v ní odkaz na americký boutique Roolle, který hlásá: „Shop your heart out – we promise we won’t tell anyone!“. O mém nákupu zde zase příště. Až za mnou překoná tu velkoua mokrou louži.

Zatím, co já jsem si užívala svou soukromou podvečerní chvilku, Princ Aničku vykoupal, nakrmil a uspal. A já? Po odeslání objednávky do Roolle jsem se celá nesvá vrhla k dětské postýlce, kde snila naše princezna. A přišlo mi, že jsem jí neviděla celý den, i když to byly jen 3 hodiny:). A jak to to máte vy maminky? Taky máte někdy pocit, že se proti vám spikl celý svět?

Hezký zbytek léta vám přeje už pohodově naladěné Černé Káče.

 

 

 

You Might Also Like

Žádné komentáře

Napište komentář