Featured Mommy&Baby

Malá serfařka…aneb s miminkem na dovolené!

14. 9. 2017

Je úterý večer a my jsme třetí den zpět doma z dovolené. Po hromadách vypraného prádla, lekci vaničkování, vyřízení všeho neodkladného a jedné výstavě. Konečně sedám ke klávesnici, abych vám napsala jaké to bylo. Ano, napsala jaké to bylo s tří měsíčňákem na dovolené u Lago di Garda. Pokud hledáte více infromací o tomto užasném místě kouknětě sem:).

Když jsem v těhotenství někomu řekla, že až budou Aničce tři měsíce, pojedeme na dovolenou na Gardu, každý se na mě jen blahoskloně usmál a řekl něco v tom smyslu: „No uvidíš sama.“. A já viděla. Naše opička je ten nejlepší parťák na cesty jakého jsme si mohli přát! Začnu ale od začátku.

Největší obavu jsem měla z toho, jak Anička zvládne tak dlouho cestu autem. Její zatím nejdelší autovýlet byla 1,5 hodinová cesta k babičce. Rozhodli jsme se tedy vyrazit na noc, protože naše holčička je velký spáč a v postýlce spinká od osmého hodiny večerní do šesté hodiny ráno. Z Prahy jsme vyrazili okolo půlnoci a malá ani nezaznamenala, že jsme ji z hnízdečka přesunuli do autosedačky:). Na cestu jsem ji oblékla reima overal, který měl zajistit, aby se Aninka v autosedačce nezpotila. A aby byla v teple zachumlala jsem ji do autozavinovačky, což je nejen na dlouhé cesty autem super věc.

Stejně jako doma se Anička ve čtyři hodiny probudila na mlíčko, odříhla si a spala dál. Okolo páte ráno padla únava i na nás s Princem. Vyndali  jsme deky, a s tím že nás malá za hodinku vzbudí, se uložili ke spánku. S čím jsme ale nepočítali bylo, že si Aninka tentokrát šlofíka protáhne až do sedmé. A všichni tři jsme v tranďáku spali jak v šípkovém království:). Po propršené noci nás probudili sluneční paprsky a Aniččin hlad. Malou jsme nakrmili, přebalili, převlékli a vydali jsme se na cestu s tím, že na Gardu už to máme slabé dvě hodinky cesty. To jsme se ale šeredně spletli, z dvou hodin byly čtyři kvůli dlouhým kolonám na italské dalnici. Ale i kolony zvládla malá na jedničku. Koukala z okna a pozorovala ubíhající přírodu venku. Důkladě prostudovala novou hračku, kterou jsme na cestu pořídili. Až jí to všechno opět ukolíbalo ke spánku. Dá se říct, že 12 hodinovou cestu, místo klasických osmy, z nás třech zvládla nejlépe:).

Další větou, kterou jsem před odjezdem slýchavala bylo:“ Rozhodíš malé režim…“. Díky tomu jsem na dovolenou vyrážela s dalším strašákem v kufru. Ale světe div se, nic se nezměnilo. Anička naopak na Gardě spinkala ještě líp než doma. Dvě noci dokonce zaspala i krmení ve čtyři a vstávala okolo půl osmé a jednou až v děvět:). Holt horský vzduch unaví:). Zabalili jsme jí s sebou její oblíbenou spinkací růžovou pramičku, kterou jsme umístili mezi sebe na dvojlůžko a malá nepocítila rozdíl od domácího spaní v postýlce.

Anička a windusrfing…Kdo čte náš blog pravidelně, tak ví, že Princ miluje windsurfing. To znamená vodu,  sluníčko, vítr, ale často taky i zimu a déšť. Koupili jsme tedy teplou čepku, nepromokavou bundičku a hned první ráno vyrazili s tátou k vodě vše ozkoušet. A naše malá serfařka nás opět mile překvapila. Na břehu vydržela 45 minut koukat na barevné plachty a poslouchat vítr. Od vody nás vyhnal až hlad:). A tak se to opakovalo každí ráno.

Než jsme se vypravili za naším dobrodužstvím, tak Anička poslední měsíc sabotovala jízdu v kočárku. Přicházel v úvahu pouze když se jí chtělo spinkat. Proto jsem na dovolené s delšími procházkami moc nepočítala. Ale i toto se změnilo a opička vzala kočár na milost. My díky tomu máme v nohách desítky km a poznali jsme další krásná místa v okolí Malcesine. A ano přiznávám, v plném provozu bylo i naše oblíbené nostíko, ale nebylo to tak časté jako před tím. S procházkami se váže i další plus. Ještě v autě jsem si myslela, že letos neopustíme sever jezera. Ale zase jsem se spletla. V půlce týdne jsme vyrazili na jih do historického města Lazise, kde jsme strávili příjemné odpoledne a užili si město jako praví turisté.

Když se řekne Itálie, vybaví se mi mimo jiné i dobré jídlo. A ani těchto požitků jsme se s miminkem nemuseli vzdát. S Aninčiným jídlem to bylo v celku jednoduché, ta je zvyklá se občerstvit kdekoliv. Stačí z termosky nalít teplou vodu do lahvičky, přisypat mlíčko, promíchat a je to.  A jak to bylo s námi? Vlastně taky na pohodu. Snídali jsme buď úžasné čokoládové croiassanty přímo na beřehu jezera, kdy si Aninka dávala ranního šlofíčka v kočáru. A nebo klasicky na terase a princezna mezi tím řádila na hrací dečce. Na oběd jsme většinou byli vyjetí mimo camp. Stejně jako ve dvou, tak i ve třech jsme si zaběhli na menší oběd do místních bister. Aninka je společenský tvor. Seděla jednomu z nás na klině, a buď šikanovala jednu se svých hraček v puse, nebo pokřikovala svým jazykem na lidi okolo. A večeře? To byla romantika. Vážně! Malá v osum večer padla do své pramičky naprosto vyčerpaná. A táta s mámou si mohli na teresa ugrilovat večeři a v klidu si posedět při západu slunce s pohledem na jezero. A chvíli po deváte odpadli do postele stejně jako Áňa:).

Teď když pro vás tyto řádky píšu je mi trochu smutno, že je naše první dovolená za námi. Ale o to víc se těším na tu další, zimní, na horách. Pokud váháte nad tím jestli se svým prckem někam vyrazit. Já říkám jednoznačně ano! Bude to stejný záhul jako doma, to nepopírám, ale ty zážitky stojí za to! A pokud jste v pohodě vy, tak je i vaše mimčo, protože jedete na stejné vlně.

Hezké babí léto vaše Černé Káče.

 

You Might Also Like

Žádné komentáře

Napište komentář