Art&Design Mommy&Baby

30. minut pro mámu…

25. 10. 2017

Za oknem je černočerná tma, jemně mží a doma je klid a ticho. Anička i Princ už jsou oba zachumláni do peřin a sní své sny. Já s jemným úsměvem na rtech sbírám po bytě rozkutálené hračky naší opičky. Asi si říkáte proč tak spokojene píšu o úklidu? Ale já těm hračkám, vděčím za něco, co jsem za posledních pět měsíců nezažila. Za sladkých 30. minut, kdy mě naše holčička nepotřebuje. Před narozením miminka by mě vůbec nenapadlo, že si budu tak moc užívat tu půl hodinku, kdy můžu jen tak sedět, usrkávat teplý čaj a z povzdálí po očku sledovat jak naše malá objevuje svět. Je tomu asi měsíc, kdy Anička příšla na to pravé kouzlo hraček. Zvrat přišel ruku v ruce s novou schopností vzít něco do ruky a strčit si to do pusy:). Následovalo samostatné překulení na bříško a už „profesionální“ pasení koníků.

Aniččinou první a zároveň nejoblíběnšjí hračkou je Liška Piška. Hračka, které splňuje do puntíku mé představy o dokonalé hračce. Za prvné musí být hezká, to je jasné:). Za druhé jako každá máma koukám z čeho je hračka vyrobená a jestli je opatřena požadovanou certifikací. A za třešničku na dortu považuji, když hračka umí víc, než se na první pohled zdá. Ale nikdo není perfektní, takže ani ta naše liška nemůže být. Co má za vadu ptáte se? Aninka bez ní nedá ani ránu:). I na těch 15. minut pro chleba do večerky musí Piška s námi. Tato liška šibalka s roztomilým úsměvem v sobě skrývá spoustu vychytávek, na které naše opička postupně přichází. Ze začátku nám sloužila jako chrastítko. Časem jsme objevili, že má pískací ocásek. Velké překvapení pro naši malou průzkumnici bylo objevení zrcátka na zadečku. Mezi předními packami je umístěno kousátko, které nám pomáha bojovat s nateklými dásničkami. A když je čas se jen tak pomazlit, tak i tohle měkkoučká hračka hravě zvládne.
Že Anička lišku miluje, mě vůbec nepřekvapuje. Co je ale pro mě záhadou je, že u nás milovaná liška nedává dobrou noc:). Do postýlky chodí Anička výhradně jen s muchlacím lvem Týgrem Sígrem. Bez toho aniž by Týgra držela v dlaních a netiskla k němu tvář se u nás neusíná. Je zajimavé, že už tak malé miminko dokáže hračkám určit prioritu. Přes den si muchláčka skoro vůbec nevšímá. Samozřejmě kromě chvílí spánku. Jeho místo je v postýlce a na zábavu je tu liška, tak to prostě je:). Dlouho jsem nechápala, co všichni mají s tou Žirafou Sophii, ale to jen do té doby než přišlo období podrážděných dásní při prořezávání zoubků. Celých pět měsíců hračka jen tak ležela v ústraní a Aninka o ní nejevila žádný zájem. Za to teď si s ní v pusince rejdí docela často. A já jsem klidnější, protože hračka je vyrobená ze 100% přírodní gumy a potravinářské barvy. Takže velká omluva milá Sophie.
Opičky oblíbenou aktivotou jsou teď tzv. točky, přetáčení se na bříško. Má ráda samotný proces této aktivity. Ale i následnou novou pozici na bříšku, kdy kouká na svět z nového úhlu. Všechno se ale časem omrzí a bylo třeba najít nové podměty, které by Anička mohla sledovat. Na řadu tedy přišla papírová leporela. Překvapilo mě, jak je složité na českém trhu nějaké vůbec sehnat. Největší problém mám s ilustracemi. Ano každý ilustrátor chce být inovativní a osobitý, ale proč je v knížkách pro úplné mrňousky slon červený a je menší než zelená myška? Jako první se mi podařilo vypátrat klasické rozkládací leporelo Děvět plchů v pelechu z nakladatelství Běžíliška. Jednoduchý příběh ze života hlodavců je doplněný o krátké tvipné básničky, ale musím se přiznat, že knížka víc zaujala mámu než Áňu. Musela tedy zasáhnout moje sestra, já zavřela obě designerské oči  a u nás doma se objevil Krteček:). A co myslíte? Áňa ho miluje! Krtka jsem sice vzala na milost, ale jen tak se nevzdám.

Při návštěvě knihovny medvídka Skibi, jsem narazila na leporelo, které mi připomělo mé dětství. Jako malým holčičkám nám se sestrou v pokojíčku na oknech vysely barevné závěsy s motivy zvířátek v džungli. Vydržela jsem se na ně dívat hodiny a hodiny a vždy objevila něco nového. Podotýkám, že i tady byl růžový slon, ale aspoň měl obvyklou výšku:).Proto když jsem narazila na velké hledací leporelo s odklápěcími okénky Kniha džungle džunglovatá, nebylo nad čím váhat a musela jsem ji té naší opičce pořídit. Po džungli se s Aničkou zatím raději touláme spolu. Ale veřím, že jednou v ní bude listovat celé odpoledne, stejně jako jsem se já vydržela dívat na závěsy.
Přes vzpomínky bych úplně, ale zapoměla na Césara. César je mědvěd, podle mě tedy vypadá spíš jako vlk, který patří do rodiny Lilliputiens, stejně jako liška. S Aničkou se zatím neznají, protože je prvním vánočním dárkem pro naší holčičku. Doufám, že si ho oblíbí aspoň z poloviny jako Pišku.

To bude pro dneček asi vše:), Všechny hračky, ať už ty více či méně oblíbené, jsou uloženy do proutěného koše k zaslouženému odpočinku. A já? Já jdu taky spát a nechám si zdát o své zítřejší 30. minutové pauze:). Dobrou noc vaše Černé Káče

 

 

 

 

You Might Also Like

2 komentáře

  • Reply Skarkiska 26. 10. 2017 at 03:26

    Pěkný článek ☀️

  • Napište komentář