Featured Mommy&Baby

Miminko a tabulky…

2. 4. 2018

Máte doma miminko, které milujete nade vše. Ve vašich očích a hlavně srdci je to to nejdokonalejší stvoření na světě. Každý den se naučí něco nového a vy jste ta nejhrdější osoba na světě. A to je správně! Před každou návštěvou pediatra se ale třesu, jestli ta moje holčička bude zapadat do jejich tabulek. Předem musím napsat, že máme moc hodnou a pečlivou paní doktorku, ale bohužel tabulky a kolonky jsou proti nám. A my se vždy do některé z kolonek nevejdem:(.

Hned na úplném začátku jsme bojovali s kolonkou váha. Přes první těžké dny, kdy jsem se Aničku snažila kojit, ale bohužel objem mateřského mléka by nestačil ani křečkovi, naše porodní váha značně klesla. Následoval boj s injekční stříkačkou a další pokusy o kojení, abychom cca po 14 dnech přešli na mlíčko umělé a lahvičku. Začali jsme přibírat, ale pořád jsme se drželi na spodní hranici.

Jednou z nějhorších návštev se ale netýká tabulek:(. Anince byly dva měsíce, když jsme byli posláni na pozorování na kardiologii s možností šelesti na srdíčku. Bylo to jako by mě někdo najednou polil ledovou a vařící vodou naráz. Paní doktorka na kardiologii nakonec zjsitila, že se nejedná o šelest, ale o nedomykavost plicní chlopně. Doufám, že se na mě nebudete zlobit, ale tento příběh bych si zatím ráda nechala pro sebe.

Další v pořadí byl tzv. neklid. Anička je malý zvědavec a neposeda, paní doktorce to bylo ve třech měsích asi už moc a poslala nás preventivně na neurologii. Odkud jsme nakonec odcházeli s receptem na relaxační masáž, protože malá je naprosto v pořádku. Když jsme dorazili na kontrolu ve čtyřech měsících do tabulek pro změnu nesedělo, že se Anička sama přetačí na obě strany a zpátky, to bylo moc brzy🙂 Aby tabulky byly tabulky v 8 měsících se nám do nich nevešla pro změna hlavička, tedy konkrétně byla do nich moc malá. Neštimovala nám ani váha s výškou. Ale chtějte po hobitech obry. To jaksi nějak po přírodě nemůžeme chtít:). Do této doby jsem se snažila vše brát s nadhledem (samozřejmě kromě srdíčka) a úsměvem na rtech.

Humor mi, ale nějak došel před pár dny na konrole v 10 měsících. Najednou jsme do tabulek zapadali jak velikostí hlavičky, tak váhou i délkou. Ale bylo mi řečeno, že je Anička vývojově pomalejší, protože se zatím jen plazí, ještě nesedí a nestaví se k nábytku. Nashledanou a děkuji mi najednou zhořklo v ústech a já jsem to musela venku chvilku rozdýchávat. Ano taky si všímám, že nekteré děti Aniččina věku už dokonce i chodí. Ale myslím si, že každé dítě potřebuje svůj čas, že není kam chvátat a ona vše dožene. Musím se přiznat, že jsem nad tím vším celý den přemýšlela, bylo mi do breku a dokonce jsem začala hledat příčinu v nekojení:(.

Dnes, kdy vám píšu tento článek, uteklo od té doby už několik dní. Anička nesedí, ale je to stále stejně čiperná a zvědavá holčička s úsměvem na rtech. A já? Já na všechny tabulky prdím!

Vaše Černé Káče

You Might Also Like

6 komentářů

  • Reply Klara 4. 4. 2018 at 07:55

    Uff, vaše paní doktorka teda vážně umí člověka rozhodit… :/ Přesně jak říkáš, každé dítě je úplně jiné a má vlastní tempo.. Prdět na tabulky!!!

  • Reply Slovanská máma 4. 4. 2018 at 11:35

    Na tabulky fakt kašli, každé dítě prostě má svůj čas a důvod, proč ještě to a ono nedělá. Můj kluk byl v pohybu rychlík, ale v necelých 26 měsících má zase slovní zásobu o rok mladších dětí. Prostě každé dítě si jede svým tempem 🙂 A dost často narážím na to, že sed je vrchol vývoje, že hodně dětí k němu dospěje až poté, co začnou obcházet nábytek. Není kam spěchat.

  • Reply Sabina Máchová 4. 4. 2018 at 18:03

    Tak my máme naprosto stejné zkušenosti i s kardiologií. Ale místo neurologie nám byla naordinována neonatologie díky nízké porodní váze a tam teda už nesedíme do žádné tabulky.

  • Reply Bára 5. 4. 2018 at 10:01

    Syn začal chodit až v 18ti měsících, naštěstí to nikdo neřešil. Dlouho lezl po čtyřech a někde jsem se dočetla, že to podporuje rozvoj řeči. A něco na tom bude, začal mluvit brzo, srozumitelně, ve větách a svojí slovní zásobou všechny překvapuje… Tabulky už úplně vypouštím, každé dítě je jiné 🙂
    Bára

    • Reply Černé Káče 5. 4. 2018 at 10:10

      Naprosto souhlasím. Někdo běhám, někdo mluví, jiný zase dokaže poznat zvířátka v knížkách. Podle mě je taky na každém dítěti, kdy se rozhodne pro tu či onu činnost:). Ono samo moc dobře ví, kdy je připravené.

    Napište komentář

    Přejít k navigační liště