Featured Mommy&Baby

Kam se poděl spánek?

19. 10. 2018

Naše Anička patřila jako miminko spíše do skupiny spáčů, aspoň tedy v noci ;). Jako každý kojenec měla i ona některé noci plné trápení, kdy potřebovala chovat a být vzhůru společně s mámou. Ale nikdy to netrvalo x nocí za sebou. Od půl roku dokonce spinkala celou noc.

Za to posledních, už to budou tři týdny, máme se spánkem velké trable. Přes den Áňa chodí spinkat už jen jednou a to na 1,5 hodiny, vyjimečně si dá dvě, a to po obědě. Večer chodí do postýlky po koupání okolo osmé hodiny. S usínáním nemá potíže a většinou do 15 minut začne sladce oddechovat. Asi si teď říkáte, co je tady špatně? Vždyť je to značka idál:). Ony se ty divy začnou ale dít až po půlnoci.

Asi před třemi týdny se Anička začala pravidelně budit okolo půl čtvrté hodiny ranní. Nebylo to jako obyčejně, že ji podám ztracený dudlíček a spinká dál. Naopak začíná rodeo. Postaví se v postýlce začne na nás pokřikovat a když nereagujeme, hází po nás dudlík a hračky. Upozorňuju, že tma jí opravdu nevadí, protože po „osvobození“ z postýlky začne dokolečka běhat po bytě. V tu chvíli je mi jasné, že musím vstát i já, protože nechat jí bezprizorně vládnou bytu a ještě ve tmě, je neslučitelné se životem. A tímhle  vyplazením se z postele pro mě končí dopa spací.

Následuje Aniččino dvouhodinové hraní prokládané jídlem a pohádkou, samozřejmě pod mým „bedlivým“ dohledem. To znamená, že sedím vedle holčičky, snažím se být aspoň trochu při smyslech a odhadovat potencionální nebezpečí. A to vše mezi třetí a pátou hodinou ranní, umíte si určitě sami představit, že mi to opravdu jde:). Okolo půl šesté si mě Anička sama odvede k postýlce a jde si na dvě hodinky schrupnout. Se mnou je to už bohužel horší. Nevím čím to je, ale i kdybych byla sebe víc unavená, usnout se mi poradří až večer.

Tohle byl ale jen takový testovací začátek :). V současné době to vše dostalo ještě větší grády. Anička se od cca jedenácté hodiny večerní začne co hodinu budit s pláčem. Z 60% pomůže dudlík a pohlazení. U zbylých dvaceti moje náruč. Horší je, že jak se začne ručička na hodinách přibližovat k třetí hodině ranní, holčička se probudí úplně a začíná naše hrací okénko. A nebo nastává ta horší varianta, kdy začne srdceryvně plakat:(. A jen težce ji jde utěšit:(. Poté už je návrat do postýly nemyslitelný, to je asi nám maminkám jasné. Takže v náruči pod peřinou držím to pláčem vysílené  třesoucí se tělíčko a snažíme se všichni tři v polospánku nějak dočkat rána.

Na rovinu říkám, že jsem za poslednich 16 měsíců (kromě šestinedělí samozřejmě) asi nebyla tak unavená jako za poslední tři týdny. Co ale za tím vším nespánkovým období stojí? Svůj podíl na tom určitě budou mít rostoucí zuby, přestože těch předchozích dvanáct zoubků se na svět vyklubalo v rámci možností „klidně“. Někde jsem se dočetla, že to muže být zapříčiněno sny, které batole předtím neznalo a učí se je prožívat. Další radou byl hlad. Ale tohle si mysím, že asi nebude náš připad. S jídlem Anička nikdy neměla problém a krásně jí. Po šesté hodině večerní se s námi navečeří a po koupání než jde spinkat si dá ještě mlíčko.

Máte někdo podobnou zkušenost? Jak dlouho toto období trvalo? a co vám pomohlo? Budu ráda za každou radu Vaše Černé Káče.

You Might Also Like

7 komentářů

  • Reply veruce 19. 10. 2018 at 11:13

    Tyjo… Neznám to z osobní zkušenosti, ale podobně to měli s jedním chlapečkem u nás v rodině, trvalo to prý několik měsíců a pak to přešlo samo z ničeho nic. Zkus se kdyžtak poptat ve FB skupině Děti a spánek, tam mají zkušenost s kde čím a třeba budou vědět co udělat 🙂

    • Reply Černé Káče 19. 10. 2018 at 21:17

      Děkuju moc, jsi poklad. Jdu to zkusit, třeba někdo bude vědět:)

  • Reply AnnaCee 19. 10. 2018 at 13:42

    Malý má také 16 měsíců a za celou dobu má pouze 8 prospaných nocí. Vyčerpání a únava je u mne tedy na denním pořádku. Za poslední dobu je to však horší než kdykoliv předtím. Kolem půl jedné ráno se vzbudí a začíná rodeo…je klidně 4 hodiny vzhůru a pak nejednou z ničehonic usne…já už ne, nebo až za dlouho.

    • Reply Černé Káče 19. 10. 2018 at 21:16

      Fíha, máte můj obdiv…opravdu klobouk dolů. S usínáním to mám hodně podobně:(…Budu moc držet palce, aby ty naši prckové brzy pochopili, že v noci se má spát:).

  • Reply Petra 22. 10. 2018 at 13:31

    Ahoj, nas maly (ted 18 mes) toto provozoval, kdyz byl mensi, tak do 9mes. Trvalo to mesice..nektery tydny to bylo skoro kazdou noc, nekdy mel kratky obdobi, kdy spal normalne. Hratky treba od tri do peti (v prubehu casu se hodina menila, ale princip zustal stejny), a pak sel znovu spat. Pomohlo, ze jsem zacala spat zpatky v loznici, do te doby jsem spavala s malym v pokojicku. Najednou, jak me tam v noci nevidel, nemel potrebu vstat a hrat si nebo po me plakat, proste zacal spat celou noc. Asi jsem ho tam rusila 🙂 nicmene u nas bylo spani vzdycky tema, ma lehky spanek. Tak hodne stesti, at se vam to brzo srovna 😉

    • Reply Černé Káče 22. 10. 2018 at 14:36

      Ahoj Petro,
      děkuju moc za radu… to mě vůbec nenapadlo, ale ono je to vlastně logické. Je to už velká holka, která by měla spinkat ve svém pokojičku a ne s mámou a tátou v ložnice. Asi ji začnu pomalu zvykat na spánek v její dětském pokoji, třeba to pomůže:) Hezký den Katka

      • Reply Petra 23. 10. 2018 at 21:29

        Nekterym detem to asi nevadi, kazdy je jiny 🙂 a i mi bylo lito ho „opustit“, ale moc nam to pomohlo a beru to tak, ze si o to rekl vlastne sam 🙂

    Napište komentář

    Přejít k navigační liště