Mommy&Baby

Bydlí s námi skřítci???

4. 2. 2019

Na displeji telefonu svítí čísla 6:30 a já v náruči držim kroutící se batole. Z výrazu v mé tváře by se dala vyčíst čirá beznaděj ;). A s ještě zalepenýma očima scanuju každý mm našeho obývacího pokoje. Hledám, kde jsem položila suchou plenku, kterou jsem si přece před minutou přinesla z dětského pokoje.

6:33…v mžiku se mi ten malý pytel blech vykrouti z rukou a s náhým zadkem opouští obývák.

6:35…beznadějně máchnu rukama. A teď už s výrazem SEM blázen, se vydávám na výpravu do útrob bytu, odchytnout tu naší divoženku s holou prdelkou, než někdě, po vzoru štěněte, uděla loužičku:)… a taky vyndat ze skříňky novou plenku.

6:40…suchá plenka je na svém místě. Nebezpěčí potopy zažehnáno. A z úst našeho andílka se ozývají roztomilá slova HAMI, ŇAMI, MAMI…a žádné oko samotnou něhou nezůstavá suché:).

7:00…divoženka je usazena v dětské židličce. A v rukách svírá lžičku, které přisoudila vlastnosti bubenické paličky.

7:10…s rychlostí blesku kladu na dřevěný talířek ve tvaru zmrzlinového nanuku banánové lívance. Automaticky se otáčím k lednici, abych doladila vše k dokonalosti lžičkou bílého jogurtu a několika malinami. A světe div se! Co se to objevilo pod mou nohou? Naše stará známá ztracená plenka:D

7:15…od stolu slyším spokojené pomlaskávání. A snažím se vyhnout pohledem dětské ručičce, která rozmatlává maliny po stole a v klidu si vypít ranní čaj = nespálit si jazyk a dostat do sebe apoň pár kapek tekutiny.

7:22…můj pohled přeci jen sklouzne k uměleckému dílu mé dcery na našem jídelním stole. Ale já s pocitem uspokojení, že všechno snědla (na nanukovém talířku se v té době krčí pouze jedna osaměla rozmáčklá malina), a beru do ruky s usměvem na tváři mokrý hadr a jdu tu snídaňovou párty uvést do původního stavu.

7:30…dítě, stůl, jídelní židlička. Vše umyté, uklizené, tedy kromě mě. Na mém ještě před pár minutami „sněhobílém“ pyžámku, se na svět krásně usmívá růžový flek o velikosti banánového lívance? Jak se tam dostal…neptejte se. Asi skřítci! A podle mě mají co dočinění i s tou plenkou.

7:32…odchazím z uklizeného obývacího pokoje směr koupelna a holčičku naivně ponechávám u otevřená knížky. Ano, jsem nepoučitelná!

7:44…s jedním zubním kartáčkem v puse a s druhým v ruce se vracím za svým zlatíčkem k obrázkové knížce. Člověk míní, skřítci mění…Už ve dvěřích mi z úst vypadne zubní kartáček, když dojde ke kontaktu mého chodidla s lego kostkou.

7:45...bolestivý výkřik je utlumený zubní pastou, která má z mých úst namířeno přímým letem na čelo skřítka Františka, schovavajícího za sklem televizní obrazovky ( já ale stejně vím, že on je všechny řídí nadálku)!

7:47…zoufalá situace si žádá zoufalé činy. Rychle, aniž by si toho ty malé potvůrky všimly. Nahazím kostky lega zpět do krabice. Knížky ponechám svému osudu ležet tam, kde právě leží, Áňu beru pod křídlo a mizím v dětském pokoji.

7:48…ze skříně vyndavám bodýčko, punčocháče, svetřík, kombinézu, čepici a dvě rukavice. Otáčím se na fleku a rychle pádím do chodby ještě pro boty. Do obýváku se radši ani nepodívám, co kdyby se mě všimli.

7:55 po tanci Svatého Víta naší dcery (dopustila jsem se na ni celosvětové nespravedlnosti, které se říká oblékání), dozapínám zip kombinézy a nasazuji čepici. Do ruky beru právou rukavičku a za odříkání veršu z říkanky o Palečkovi a jeho kamarádech, sahám vedle sebe, kde přísahám ještě před chvilkou ležela i ta levá.

7:57…Paleček je sice chytrá hlava…ale ty bestie mě zase dostaly:/.

7:58...vztekle sudavám holčičce pravou rukavici. Z poličky beru druhý pár a pro jistotu ho nepouštím z rukou.

8:00…Anička je naložená v kočárku, rukavice jsou na svém místě a mě začíná souboj s časem.

8:03…V rychlosti si oblékám kabát, jednou rukou obouvám boty a druhou nasazuji čepici. Z kočárku se začínají ozvývat vzteklé zvuky.

8:05…peněženka…kde je ta peneženka? Ano, tady leží…Mobil, sakra, kam jsem si jen položila ten mobil…“ Aninko, ano já už běžím…“.

8:08…zabouchnou se za námi dvěře od bytu a já se jen modlím, že klíče od bytu jsou v přední kapse převalovací tašky!

Asi se ptáte, jak to dopadlo s telefonem? Špatně, musela jsem ho pro tentokrát obětovat! 😉

Hezký únor Vaše Černé Káče

You Might Also Like

Žádné komentáře

Napište komentář

Přejít k navigační liště