Featured Mommy&Baby

Bláznivá myš aneb oslava druhých narozenin naší uličnice…

26. 5. 2019

Ručičky hodin pravě ukazovaly něco málo po sedmé hodině ranní, když se z pokojíčku začala ozývat ta nejkrásnější slova na světě…Mama, mama. Byl to signál, na který jsem už přibližně třicet minut čekala. Ano, místo abych vyspávala, když uličnice vyjímečně dovolí, nedočkavostí jsem nemohla dospat:). Vyskočila jsem z postele a ještě v rychlosti ostřížím zrakem překontrovala jestli je vše na svém místě a utíkala vysvobodit holčičku z postýlky.

Malá oslavenkyně se na mě jako každé ráno usmívala od ucha k uchu. A s radostným výskáním po mě natahovala ručičky. Skočila mi do naruče, přitulila se, ale jen tak na chviličku, jak už je u ní zvykem:) a očíčka jí šmejdila po místosti, jako by věděla, že dnes je něco jinak:). První naše společné kroky vedly do ložnice, vyzvednout tátu a vše mohlo začít.

Stále ještě v pyžámku běžela divoška do vedlější místnosti, kde byly připravené balónky s její oblíbenou myškou Minie. Zde, na chvilku odbočím. Možná vám to přijde kýčovité nebo i konzumní a ano máte asi pravdu. Ale jedná se o první Aniččiny narozeniny, kdy je opravdu vnímá a má své touhy a přání. A proto, i když já mám taky ráda jednoduchost a minimalismus, tahle oslava nebude v severském duchu jako vystřižená z obrázku na instagramu. Ale oslava naší malé uličnice, která má ráda tuhle bláznivou myš:).

Mimi, mimi, mimi a dětská radost, nic jiného v ten okamžik neexistovalo. Rovnou vám řeknu, že z ničeho, co dál následovalo neměla princezna takovou radost jako právě z balónků. Vlastně ji dělají šťastnou i teď pár dní po oslavě, kdy si našly své místo nad dětskou postýlkou:). A kdyby nám nezačalo kručet v břiše, hrajeme si s balonky ještě teď. Nasměrovali jsme tedy naše kroky do Antonínova pekařství na kakao, chleba s vajíčkovou pomázánkou a mramorovou babovku:).

Na cestu nám svítilo sluníčko, které se posledních několik dní schovávalo za mraky, a já měla o to větší radost, že oslavu mohu přesunout z útrob bytu na zahradu. A cestou ze snídaně, se zastávkou na Aničky první sólo nákup želé bonbónů, už jsem si rodinnou oslavu v hlavě představovala.

Po návratu domů jsem se do toho pustila. Zatím co uličnice trávila společný čas s tatínkem na hřišti, já jsem na zahradě postavila indiánské týpíčko obklopené kopou polštářů. Asi po sté jsem se šla pokochat tím nejkrásnější, a teď už můžu napsat i nejchutnějším, dortem na světě, kterému dominovala postavička naší myší kámošky. Připravila malé občerstvení pro gratulanty sestavené převážně z věcí které má naše malá oslavenkyně nejraději. Proto na narozeninovém menu nemohly chybět takové laskominy jako maliny, borůvky, meloun nebo třeba dino křupky;).

Úderem druhé hodiny odpolední mohlo vše vypuknout. A taky vypuklo:D…Holčičky byl plný byt. Smích se ozýval z každého kouta. Očíčka zářila štěstím. A dárky? Ty byly na druhé koleji od samého začátku. Pro naši divošku byla nejdůležitější přítomnost jejích nejbližších. Házení míčem, hra na babu skrz celým bytem, jízda na odražedle (na kterém se konečně den před druhými narozeninami naučila), kdy se na ni všichni dívají a tleskají:)…Oslava byla rychlá a zběsila, přesně ve stylu naší Aničky!

A co napsat závěrem? Děkuju, že jsi si vybrala právě nás dva s tátou opičko!…Naš život konečně dostal ty správný grády…i když někdy zvýšíme hlas, když už nás drtíš na dřeň a máme pocit, že pusou začneme brzy drhnout o zem, neměnili bychom! Nikdy nezapomenu na tu horkou noc, kdy se nad Motolem potkaly dvě bouřky a ty jsi přišla na svět. Naučila jsi nás toho za ty dva roky neskutečné moc, zažili jsme težké ale hlavně krásné chvíle. Všechno nejlepší holčičko..máme tě moc rádi, táta a máma.

You Might Also Like

Žádné komentáře

Napište komentář

Přejít k navigační liště